V původním jazyce Nahuatl »Toltéka» znamená umělec, jež vytváří ze svého života umělecké dílo. Toltécká vize je praktický vhled či životní filozofie vycházející z esenciálního vědění, jež se rozvíjelo již v pradávné kultuře civilizace Anáhuac.
Toltéka tedy neoznačuje členství v určité etnické skupině nebo příslušnost k nějakému rodovému kmenu, ale používá se spíše jako titul pro člověka poznání, tedy člověka, jež má ancestrální vědění a moudrost integrovanou v běžném životě. Toltékové mají hluboké znalosti nejen v oblasti obecné kosmovize, abstraktní filozofii či v průzkumu smyslového poznání, ale vynikají i v léčitelství, interní alchymii, matematice, astrologii, a ve znalostech komplexního inženýrství.
Původ Toltéků je zahaleno tajemstvím, první dokumentované zmíňky máme již z doby kultury Olméků, tedy mluvíme o historii 8.000 let před Kristem. Toltécká nauka měla velký vliv i na rozvoj májské kultury, jejíž rozkvět se datuje kolem roku 1.000 – 1.200 našeho letopočtu. Původní trasmise vědění toltéků se zachovávala v různých obdobích více či méně příhodných pro rozvoj vědění, například v období španělské kolonizace, kdy mluvíme o období dekadence – jež započala již z Aztéky – bylo předávání nauk téměř na 500 let omezováno a utajováno. Ovšem již v tomto období úpadku májské kultury se objevují nové linie trasmise poznání, a tito nositelé ancestrální moudrosti jsou takzvaní ‘‘Noví Vidoucí‘‘.
Noví Vidoucí přizpůsobují původní nauku dnešním časům, omezují rituální praktiky, nechávají stranou využívání okultních síl a přinášejí do života lehkost a vizi radosti a totální svobody. Svobody vnímání.
Ancestrální moudrost této tradice je zakořeněná z mýtické postavy opeřeného hada, Quetzacoatlu, jež vyjadřuje umělecké ztvárnění lidského potenciálu. Koncept Opeřeného hada je kreativní představa boha, který se přetváří v člověka, a člověka, jež se stává bohem. Jde o delikátní rovnováhu poukazující na nepřetržitou transformaci a obnovu veškeré existence. Quetzalcoatl je také representován planetou Venuší, jež se v určitém ročním období jeví jako Jitřenka a v jiném se jí zase říká Večernice. Venuše, stejně jako Quetzal symbolizují obnovu, kapacitu transformace a plného rozvoje lidského potenciálu.
Hlavním pilířem toltécké nauky je Cesta srdce, tedy adoptovat zvyk konzultovat vše se svým srdcem. Toltékové učí, že všechny cesty mají jedno společné: Nikam nevedou. Je tedy moudřejší jít po cestě, jež naplňuje naše srdce radostí, jasem a pohodou. Tedy kráčet s lehkostí poutníka. Esenciální poselství toltécké vize se udržuje ‘‘živoucím‘‘ díky praktikujícím žákům, jež tuto nauku v původní verzi a bez modifikací integrují do běžného života.
Toltécká cesta je praktická, funkční filozofie zakořeněná v přímé zkušenosti založené na pragmatickém, intuitivním vnímání. Tělo či forma toltéckého vědění je zakódovaná v podobě pyramidy, kde každá ze stran symbolizuje mistrovství rozvoje konkrétní disciplíny. Esence vědění je jen jedno: bezpochybné rozpoznání a spočinutí v pravé přirozenosti mysli-srdce-vnímání. Za tímto účelem toltékové navrhují praktikování disciplín, jež zbavují tíhy způsobené domestikací, tedy naučeným způsobem vnímání, jež je obecně považován za jediný platný.
4 mistrovská umění, jež nám umožňují vnímat energii přímo, jsou:
Umění Vize: Umění vnímat energii přímo, bez interpretací
Umění Stopování: Umění sebepoznání a rozvoj pozornosti v poli vnímání zkušeností
Umění Vědomého snění: Umění transformace, alchymie, různých možností vnímání
Umění Záměru: Bezúsilné umění sladit se s přirozeným tokem všeobecného záměru
Umění Ne-dělání: Existenciální zkušenost. Jsem.
Noví Vidoucí, jak tedy nazýváme linie mudrců májsko-toltécké tradice v období jež započalo kolonizací Ameriky, jsou třeba Don Juan Matus (o němž se zmiňoval ve svých dílech Carlos Castaneda) a Don Carlos Castillejos. Jejich přítomnost a učení nám otevírá možnost znovuobjevit magický svět, na který jsme pozapomněli, a osvobodit se tak od opakujících se patrónů podmíněné mysli.
‘’Toltéka může vykvést v každé kultuře pokud se naučí naslouchat svému srdci. Cesta srdce jde do netušené hloubky a učedník cesty srdce si může půjčovat převleky dle libosti za účelem vyjádření svého umění a jeho uvedením do praxe. Posvátný Umělec, to je toltéka, objevitel velkého ticha svého srdce, jež jej na cestě doprovází.’’
CJC – Secretos Evidentes